Jakoby nestačilo, že jsem maskota naší firmy pojmenoval po mé dnes sedmileté dceři Karolíně. Ona mi to vrátila tím, že celá nadšená vytvořila své první záclony ve svém půdním bunkru a domáhala se zasloužené propagace na našich stránkách.
Když jsem viděl to nadšení v jejích zasněných očích, nemohl jsem jinak, než podlehnout. Popravdě trochu toho zpestření po skončení léta potřebujeme všichni.
Nyní tedy vážně:
Designérka k designu okna přistupovala tak, aby z něj nespadla. Proto vše umístila v zadním traktu, jinak bych jí asi nedovolil na půdu chodit. Jelikož neměla nejmenší zkušenosti se závěsnými systémy, použila pro ní dostupný provázek a inspirovala se věšením prádla. Velice mě překvapila, že si všimla, že záclony a závěsy mohou být zavěšeny na kroužky, které si dokonce opatřila. Mám pocit, že právě nečekaný nález kroužků byl tím skutečným impulzem, který v ní zažehl „designérský oheň“.
Opatřit záclonu bylo proti tomu snadné, neboť v našich stodolách máme dostatek starých vzorníků vyřazených dekoračních látek, které tu a tam věnujeme nějaké školce. Designérka Karolínka vzory vybírala s ohledem na klienta, kterému je pouze 7 let a kterým byla ona sama, proto jsou lehké růžové záclonky, s dětsky naivními motivy rozhodně správnou a očekávanou volbou. Uchycení bylo provedeno funkčně s ohledem na věk a zručnost designérky a celek dopadl tak, že jak tvůrce, tak i uživatel bunkru jsou spokojeni.
Cena výsledné realizace byla zcela určitě směšná, ale kouzlo v očích tvůrkyně a uživatelky bunkru v jedné osobě bylo právě tím výsledkem, který by jí jakákoliv z designérek našeho týmu mohla jen závidět.
Karel Smejkal
