Bylo to poprvé, co jsem byl v Miláně a tak vychován Frankfurtským výstavištěm, jsem očekával velký kvalitativní skok kupředu. Čekal jsem honosné haly, které předčí vše co jsem kdy předtím zažil a čekal jsem vlastně cokoliv, co by mě mohlo překvapit.
Co se týče vlastního veletržního komplexu, tak tam jsem byl zklamán podobně, jako když jsem navštívil veletrh EFTEX v Istanbulu. Vše bylo sice roztažené do velké plochy, ale konstrukce hal co do modernosti, nebo architektury nijak nepřekonávaly to, co jsem znal z již zmíněných veletrhů v Německu. Co bylo ale zajímavé, byly dvě srovnání. Zatímco Německý veletrh na mě působí po všech stránkách pro návštěvníka lépe zorganizovaný a pro vnitřní mezihalovou dopravu vyladěný, ten Milánský je více nechán na Vašich nohách. Jednotlivé detaily sloupů a hasičských koutů Vás překvapí svojí neudržovaností a to i v případech, kdy jste uprostřed výstavní haly obklopeni luxusním zbožím.
Co se týče vlastních doplňků, tak zde se již dalo nalézt spousty zajímavých kousků. Od bohatě zdobeného nábytku, přes krásné tapety až po celou řadu doplňků, které zcela určitě museli být pro jinou klientelu, než jsem já. Vše bylo přezdobené a až přehnané. Ale na druhou stranu krásné. Zamyslel jsme se mnohokrát nad tím, kdo může kupovat takové barokní obrazy, kdo kupuje zdobené tácy atd…
Na veletrhu se mi zalíbili doplňky pro děti, především ty hýbací – mechanické, nebo kovové. Z nábytku u mě vyhrál skleněný nábytek s vloženou dýhou a u světel kniha, která se rozevřením rozsvítila.
Z technoligií jsem se nejdéle zdržel u fotografů, kteří dokázali nádherné secesní šperky převádět do 3D modelů. V Miláně jsme se zdržel 3 dny a jako VIP zákazník jsem měl velice příjemné zázemí s dostatkem občerstvení po celou dobu veletrhu, což byl servis, který v Německu neexistuje. Navíc jsme se potkal s významným Egyptským architektem a tak byl veletrh i příjemným místem pro zajímavý rozhovor, při kterém jsem se mnoho nového dozvěděl. Což je ostatně i důvod, proč na veletrhy rád jezdím.
Zdraví Vás Karel Smejkal
